Knížky o šašiech
(80. léta 14. století, česky)
žák Tomáše Štítného ze Štítného

Jest i o tom řieci také, co jest to, že onen šach jezdí jinak a onen jinak, jakž vídáte, když v šachy hrají. To máme tiem rozuměti, že k jednomu úmyslu táhnúc všichni, k obecnému dobrému, podlé rozličných stavóv a úřadóv, každý má své zvláštie činy. A že každý šach po těch čtveroúhlých polích jezdí, napomíná, že ač onen jiné má své činy a onen jiné, proto žádný nemá z oněch čtyř vyjíti šlechetností, totíž z rozšafné opatrnosti, z smiernosti hodujie, z síly statečné mysli a spravedlnosti. Protož drž se každý řádu svého! Býváť, že chtě někto neřádně nad to, než jest větší býti, bude menší než to, co jest byl.

 
Regulae Veteris et Novi Testamenti
(Pravidla Starého a Nového zákona, po 1388, latinsky)
Matěj z Janova
(překlad Vlastimil Kybal)

Prosím naléhavě a před Kristem Ježíšem, jenž jest včera i dnes týž i na věky, každého čtenáře tohoto svazku, aby nevěřil, že nerozvážně a tvrdošíjně tvrdím o všem, co zde píši, že jest z Ducha svatého. Ale nechť spíše ví každý takový, že tyto spisy a vše své předkládám a odevzdávám k zbožné opravě kteréhokoliv muže katolického¹, jenž žije vírou v Syna Božího a je ovládán živou nadějí a láskou k Pánu Ježíši, a zvláště a jmenovitě sebe a tento spis a vše své pokorně a oddaně poddávám matce své nejdobrotivější, římské církvi, a jejím učitelům velebným a svatým, prose před dobrotivým Ježíšem, aby mne zkoumali a výroky i činy mé všecky i jednotlivé až do konce zkoušeli.

¹Hae scripta omniaque mea cuilibet viro catholico ad piam correctionem ostendo et trado.

Dcerka
(1412, česky)
Jan Hus

Slyš, dcerko! a viz, a přichyl ucho své a poznej tři nepřátele každého člověka. Tiť jsou: tělo, svět a ďábel, pro něž každý člověk, ve smrtelném jsa zde životě, má k Bohu volati: Pomoz mi, Pane Bože můj! neb nepřátelé obklíčili duši mou; tělo mé z bláta jest, protož blatná, nečistá a rozkošná myšlení od něho mám, a marná a divná od světa, a lstivá a zlostná od ďábla. ...

Od těla utéci nemohu, ani ho od sebe zahnati nemohu, ale musím je tepati, neb jest přivázáno, a zabíti ho nesluší, živiti je musím; a když je vypasu, že ztuční, tehdy svého nepřítele proti sobě krmím; neb jak dosti jí a pije, tak se proti mně vzbouří, a jeho síla a zdraví mně se protiví.

Svět pak, ten mě všudy obklíčil a oblehl na všechny strany, a pěti branami mě raní. Pět bran jest pět smyslů v člověku, kterýž je má: zrak, sluch, okusení, povonění a dotknutí. Aj, těmi branami mě raní svět, a smrt vchází okny mými v duši mou. ...

Pak ďábel, jehož viděti nemohu, ten napjal lučiště své v temnosti, protož těžko mi jest se ho vystříci, a nalíčil všudy osidla svá ve zlatě, v stříbře i jiných věcech, abychom jich neřádně užívali, a tak v jeho osidlech uvázli. Aniž toliko osidla svá zlíčil, ale i lepem nastražil. Lep jest žádost bohatství, příchylnost tělesná ku přátelům, milování cti světské a rozkoš tělesná. Aj, tím lepem jest duše ve svém peří slepena, že nemůže vysoko létati.

Další texty tohoto autora: 1 2

Na den Božieho Narozenie
(Postila, cca 1435, česky)
Petr Chelčický

Rozum má vlásti jako muž a držeti duši v Božím oddaní a poslušenství, tak aby jí žádost tělesná a světská nevedla po sobě, ale aby sobě jednoho muže, Boha, skrze poznanie rozumu zvolila a jemu poddána byla, tak aby bez jeho rady a bez jeho vuole nic činiti nesměla. Nebo takové oddaní má býti, aby bylo ustavičné spojenie, nerozdělné a věčné. ... Jinak duše, kteréž nepřebývají u vieře Kristově, jsu jako cizoložnice, k mnohým milovnikom patřiece. Ač se ústy přiznávají k Kristu, ale srdcem i skutkem smilní s tiemto světem i ďably.

... Nalézá se, že přikázanie Boží bývá opuštěno pro lidské anebo pro svuoj marný zámysl. Má obětován býti Bohu pacholík prvorozený rodu mužského, a ne žena; neb žena znamenává nedostatek a neustavičnost lehkú v dobrém; ale ta muož i na muži býti. Protož muož ženou býti muž podle toho rozumu a žena mužem, když zmužile a silně v dobrém prospěva, silně a ustavičně v dobrém trvá a netočí sebú jako trest lehká a prázdná mezi větry, počnuci to i chytí se opět jiné, a toť slove žena větrna, dobrého nekonající. Protož chce Pán zmužilé stálosti, aby jemu obětována byla.

Opuscula
(1538, latinsky)
Šimon Fagellus Villaticus
(překlad Josef Hejnic)

Základní prvky a příčiny světa i pochody skryté,
zvratné proudy všech změn, kterým je k pomoci svár,
horlivě zkoumejte rovněž tajemství veliké matky¹,
původce přírodních sil i jejich surový zdroj.
Studujte, proč Zemi obtéká vzduchový tekutý povlak,
proč tady nebeskou báň obíhá planety zář.
Studujte, proč se rozlila vodstva po pozdní Zemi,
proč ta důvtipná Zem zapadlé končiny má,
kdo věčným zákonem řídí ty rozpory, aby snad jednou
nestrhly do zkázy vráz bezpečný vesmírný běh.

¹acriter etiam secreta magnae matris investigate

O řízení a opatrování božském
(1592, česky)
Jan Kocín z Kocinétu

Často mnozí se tak nad jinými povyšují, jakoby hlavou nebes dosahovali, a hle, než se nadějí, k znamenitému snížení přicházejí. Někdy velkými horky a suchem pole tak vyprahnou, jakoby je ohněm vypálil, a někdy zase rozvodněním řek a potoků všecka země vyhubena bývá. Mnbozí zámkové a pyšná na vysokých vrších stavení k zboření a k takovému zpuštění přicházejí, že se tam kuny, kolčavy, sovy, netopýři a těm podobní nepříjemní živočichové hnízdí a plodí. Veliká a lidná města a vesničky se obracejí. ... Kterak by tolik živočichů, kteréž v rozličném pokolení buďto země, voda aneb vítr chová, bez takové a tak rozdílné proměny časův v svém způsobu zachováno býti mohlo? Takové proměny k zachování tohoto světa jsou potřebné a užitečné.

Instrukcí čili Naučení mladému hospodáři
(1586, česky)
Šimon Lomnický z Budče

Další texty tohoto autora: 1 2

Doctrina Vitae

Doctrina Vitae
(tisk cca 1600, který jindřichohradečtí jezuité rozdávali absolventům gymnázia, latinsky)
překlad: Eva Šedivá - Martin Gaži

žij ctnostně, pij střídmě,
zdráv budeš.
Pilně se starej a míru zachovej
bohat budeš.
Buď mysli čisté a vždy zdrženlivé,
dobrý budeš.
Šetři chybujícího, obdaruj prosícího,
zbožný budeš.
V knihách čti, co pochopíš, cti,
moudrý budeš.
Trestej hřešící, smiř spolu se svářící
spravedlivý budeš.
Boha uctívej, zlořád trestem stíhej,
poctivý budeš.
Na přátele mysli, vádu nejitři,
laskavý budeš.
životem jdi krotce, vždy vyhni se rvačce,
šťastný budeš.
Na to vždy pamatuj, za chvilku že čas tvůj
se nachýlí a zemřeš.

Semeno slova Božího aneb Kázání nedělní k užitku a naučení
(1701, česky)
Jan Kleklar

Stala se někdy otázka mezi moudrými ve škole athenské: coby bylo nejmenší a spolu největší? Rozličné rozliční odpověděli: někteří smejšleli, že by byla oka zřitedlnice, kterážto slunce, měsíce i všech hvězd velikost v sobě postihuje, ač každé jich tělo mnohokrát okršlek země svou velikostí převyšuje. Jiní se domnívali, že by bylo srdce lidské, které do své ouzkosti netoliko jeden, ale více světů přijímá: Jaké srdce se našlo [ u] Alexandra Velikého, který doslechna, že by mimo tohoto světa ještě více jiných bylo, hořce plakal, že by ještě jednoho nebyl opanoval. Jiní pravili, že by byl rozům lidský, ačkoli malým mozkem obmezený, však předce mohoucí poznáním svým všechny stvořené věci pochopiti. Nechť smejšlejí, co chtějí, athenští školníci, já do jista držím beze všeho omylu, že nejmenší a největší bylo Slovo Boží tehdáž, když v životě panenském Tělem učiněno jest. Největší vedle Božství, nebo která velikost může se Božství vyrovnati? Nejmenší vedle počatého člověčenství, poněvadž člověk, jak uči Macrobius a Aristoteles při svém počátku nepřevyšuje velikost jedné včely.

K větší cti a chvále nejsvětější a nerozdílné Trojice Boží
(kázání prosloveno na Křemešníku, tiskem vyšlo 1712, česky s latinskými vsuvkami)
František Matouš Krum

O! O! O! Tenebrae! Tenebrae! Tenebrae! Tmy! Tmy! Tmy! ... Vzývám tě, Pravdo věčná! jenž si někdy skrze slovo: Epheta! němýho jazyk otevřela: otevři podobně ústa má a vlož prsty své v uši poslouchačův mých; dotkni ústa má řežavým uhlem, jako jsi se někdy, skrze Serafína svýho, rty Izaiáše proroka dotkla, a rozvaž svazek jazyka mýho. Vzhlédni na kalné slepé oči mé: Lux antiquissima, quae lucebas ante originem mundi: Světlo věčné, jenž jsi před počátkem světa svítilo, vzhlédni na tmavé slepé oči mé ..., nebo bez tebe, mé Světlo, jest temnost; bez tvýho světla není pravda; bez tvýho osvícení jest zaslepení; bez tvýho obměkčení jest zatvrzení; bez tvýho potěšení jest zarmoucení.

Dvá halíři mědění do pokladnice uvržení
(prosloveno v Třeboni 1718, české kázání s latinskými vsuvkami)
Václav Anton Gruber

Velmi špatné světlo bylo jest v církvi Kristové, prve než se naše slunce vyskytlo, to jest prvé než Augustýn víru pravou perem i ústy zastávati počal. Lidé větším dílem jako v temnostech chodili, jako slepí jen tápali, tu slepý slepého vedl a oba do jámy upadli, jiní o kámen pohoršení zavadili. A poněvadž jim víra pravá, jenž se nazývá svíce v temnostech svítící, nesvítila, hrozný pád zkusiti museli. Tu měli svůj rejd noční škůdcové a mordýři, tu samé smyšlinky, co sobě jen kdo smyslil, jak sovy a netopejrové lítaly, tu se zvěř divoká vyskytla, chci řícti: rozliční jedovatí kacířský bludové očekávaje, kdo by se opozdil, tu ďábel jako lev řvoucí obcházel, hledaje koho by sežrati mohl.

Coelum vivum et firmatum
(tiskem 1724, české kázání s latinskými vsuvkami)
Bohumír Hynek Bílovský

Tak dělají mnozí tvrdí rodičové. Dá jim Pán Bůh děti, co na jejich ctnostné vychování? co na život věčný? co na duše dbají? Tělo jako pštros vejce pískem stříbrným a zlatem přikrývají, o budoucí dědictví se starají ve dne v noci, aby jak synové, tak dcery pěkně chodili, pečujíc, na duši a život věčný ani nezpomenou. Tatíku! Matko! Hospodáři! Hospodyně! Vám, vám pravil Bůh, a kdykoliv vy, matky, dítě porodíte, kdykoliv vy, hospodářové, čeládku přijímáte, poroučí vám Bůh: Custodi mihi virum istum. To jest dítě tvé, dej pozor na synáčka a dceru tvou, jsou moji anjeličkové, dej pozor na toho pacholka, na tu děvku, jsou mou krví vykoupení; nenechejte je do hříchu padati, nepřikrývejte je pískem, ale láskou k Bohu zahřivejte. Padnou-li někdy, cito, cito, citissime je napravujte, polepšujte, kárejte, trestejte, co jest nemocného, opatrně uzdravujte, co mdlého, posílňte, co pokáleného, umejte, co nevěrného, na víru ke Kristu obracujte, z Tomášův nevěřicích věřicí dělejte.

Die Mappe meines Urgroßvaters

Adalbert Stifter

Aber die traurige Begebenheit wird in Heil ausgehen, wie schon das Pergamentbuch der Anfang des Heiles sein muß. Man sagt, daß der Wagen der Welt auf goldenen Rädern einhergeht. Wenn dadurch Menschen zerdrückt werden, so sagen wir, das sei ein Unglück; aber Gott schaut gelassen zu, er bleibt in seinen Mantel gehüllt und hebt deinen Leib nicht weg, weil du es zuletzt selbst bist, der ihn hingelegt hat; denn er zeigte dir vom Anfang her die Räder und du achtetest sie nicht.

Další texty tohoto autora: 1 2 3 4

Z kroniky našeho rodu
(1841, německy)
překlad Ladislav Heger

Ale smutný příběh se obrátí v spásu, jako už kniha sama musí být začátkem spásy. Říká se, že vůz světa se pohybuje na zlatých kolech. Dostanou-li se pod ně lidi a jsou jimi rozdrceni, mluvíme o neštěstí. Bůh však klidně přihlíží; zůstává zahalen ve svůj plášť a nezvedne tvé tělo, protože jsi je tam položil nakonec sám. On ti od počátku ukazoval ta kola, ale ty jsi jich nedbal.

Abdias

Adalbert Stifter

Aber eigentlich mag es weder ein Fatum geben, als letzte Unvernunft des Seins, noch auch wird das Einzelne auf uns gesendet; sondern eine heitre Blumenkette hängt durch die Unendlichkeit des Alls und sendet ihren Schimmer in die Herzen – die Kette der Ursachen und Wirkungen – und in das Haupt des Menschen ward die schönste dieser Blumen geworfen, die Vernunft, das Auge der Seele, die Kette daran anzuknüpfen, und an ihr Blume um Blume, Glied um Glied hinab zu zählen bis zuletzt zu jener Hand, in der das Ende ruht.

Abdiáš
(1842, německy)
překlad Anna Siebenscheinová

Snad ani vlastně neexistuje fátum jako poslední nesmyslnost života, snad nám ani osud nesesílá dobré či zlé, nýbrž v nekonečnosti vesmíru je zavěšen smavý řetězec květin a do srdcí nám vysílá svou záři a třpyt - řetěz příčin a následků -, a do lidské hlavy vhodil tu nejkrásnější z květin, rozum, oko duše, abychom k němu řetěz připoutali a odpočítávali na něm květ po květu, článek po článku, a dospěli tak až k oné ruce, v níž spočívá jeho konec.

Der Nachsommer

Adalbert Stifter

Ein klarer Verstand, der sich von Kindheit an eben zur Klarheit hingeü bt hat, und ein gutes, reines Herz sind Schutzwehren vor Schlechtigkeit und Sittenlosigkeit von Dichtungen, weil der klare Verstand den hohlen Schwulst von sich abweist und das reine Herz die Unsittlichkeit ablehnt. Aber beides geschieht nur gegen die Entschiedenheit des Schlechten. Wo es in Reize verhü llt ist und Reinem gemischt, dort ist es am bedenklichsten, und da mü ssen Ratgeber und vä terliche Freunde zu Hilfe stehen, daß sie teils aufklä ren, teils von vornherein die Annä herung des Ü bels aufhalten.

Pozdní léto
(1857, německy)
překlad Jitka Fučíková

Jasný rozum, který se od dětství procvičoval právě k jasnému uvažování, a dobré, čisté srdce jsou záštitou před špatností a nemravností, protože jasný rozum zavrhuje nabubřelost a čisté srdce odmítá nemravnost. Jenže obojí platí jen proti rozhodnému zlu. Tam, kde je špatnost zahalena půvabem a smíšena s čistotou, tam bývá nejpovážlivější, tam musí přijít na pomoc rádci a otcovští přátelé, aby to mladému člověku jednak vysvětlili, jednak mu předem zabránili přiblížit se ke zlu.

Nedorozumění s rozumem
(po 1870, česky)
Jakub Hron-Metánovský

Krátký jest blábol,
dlouhý jest žal,
dříve rozumně zápol
a nerozum z beder svých sval.
Sval blábol a nerozum,
s rozumem svým se dorozum.

Naši I.
(1898, česky)
Josef Holeček

A když se mne ptáte na knihy, já, babičko, po svém nedostatečném rozumu myslím, že by jen takové spisovány býti měly, které se těm dvěma mým drahým, evangeliu jako slovu božímu a životům svatých následovníků slova božího, přibližují. Ne, neříkám, že by všechny měly psát jen o víře a náboženství a o hrdinách víry, ale každá jistě by se měla snažit povědět lidem něco poučného a příkladného. Každým poučením, kterého se mi dostane, každým rozmnožením mých skrovných vědomostí rozlévá se více světla na můj poměr k bohu...

Další texty tohoto autora: 1 23

Hans Adam Löwenmacht

Rudolf Slawitschek

Další texty tohoto autora: 1 2

Hans Adam Löwenmacht
(barokní veršování doktora von Redlicha, 1939, německy)
překlad Jan Mareš

žít se má v radosti,
co zítřek dá, kdo ví,
tak zpívá před Bohem
pták v lesním stromoví.
Nalíčenými jedy
nedat se otrávit,
mít čisto ve svém srdci
a bez trpkosti žít!

Dům mezi větrem a řekou
(1976, česky)
Věroslav Mertl

„Musím přiznat, synu,“ četl jsem s napětím, „že s přibývajícími léty méně a méně rozuměl jsem žití. Vždycky, když něco vyšpekulíroval jsem a myslel si, už! už!, marnost pařátem zezadu sevřela hrdlo, nečekaně jak krahujec-vrah, vrhající se na oběť v brázdě. Na straně druhé, když myšlenku některou kloudnější vyslovil jsem, už jako husa za plotem byl jsem jejím vězněm a kejhal jenom tu, jako by jiné nebylo a jak tomu v každém opojení bývá. Ale co dál? Dokud jenom mlčky si mudruješ, máš možnost těšit se na něco, naději máš a radost z ticha převelikou, jako by řeka v tobě přímo šuměla.

Proto, Jozífku, dlouho je třeba mlčeti, abys nebyl slovy lapen.“

Další texty tohoto autora: 1 2

Kruhy pod očima
(1995, česky)
Věroslav Mertl

13.7. 1992: Teď si už prý můžeme mluvit, co chceme. Chyba, holenkové! Nemůžeme a ani nesmíme, pokud ovšem nepovažujeme slova za stébla hnoje. Jsme povoláni ke slovům tak jako každý řemeslník ke svému vercajku a k dokonalému zvládnutí svého řemesla. Slova nemohou téct, kudy se jim zamane. Povodeň slov je stejně smradlavá a nebezpečná jako děravý hovnocuc, z něhož sračky stříkají až do oken, a před očima se svět mění v záchodovou mísu.

Kniha Kraft. Ein Bildungsroman
(1996, česky)
Martin C. Putna

Svoboda není od něčeho, ale k něčemu.

Kdo mne chce, musí mne přijmout takovéhoto. Nejen toto jsem já, i toto jsem já. Kdo mne takového odmítne pohoršen či vychechtán, nemohu s tím nic dělat - to už je pak VÁŠ problém, vážení.