Vita Guntheri

anonym

Dei famulus plus appetens mala mundi perpeti quam laudes, pro Deo laboribus fatigari quam uite huius fauoribus extolli, deserti loci secessum cum aliquantis sibi de Altach coherentibus in quodam saltu Boemico de permissione sui abbatis domini Godehardi petiit, ibique cellulam in honore s. Johannis baptiste construxit. ... De virtutibus vero huius uenerabilis uiri, quibus aduersarium superavit, vel quas eius insidias pertulit, nulli compertum habetur, eo quod multo tempore hominibus incognitus mansit. Qui tamen licet locum mutauerit, hostem non mutauit, nullique dubium, quia quanto magis in spiritualibus profecit, tanto plus acriora certamina tolerauit.

život Vintířův
(12. století, latinsky)
překlad Josef Truhlář

Muž boží žádaje si trpkosti světa snášet spíše než chválu, více pro Boha se namáhat než se vynášet přízní života vezdejšího, vyžádal si povolení opata Godharda, odebral se s několika svými přívrženci z Altachu do jednoho pustého místa v Českém lese a vystavěl tam kapličku ke cti svatého Jana Křtitele. ... Tento ctihodný muž vynikal mnohými ctnostmi, jimiž porážel nepřítele a překonával léčky od něho přichystané; nikdo se však o nich nedozvěděl, protože po dlouhý čas zůstával lidem neznámý. Kamkoli se obrátil, jeho nepřítel býval s ním, a nepochybuje nikdo, že čím více povznášel duši svou, tím tužší boje přestál.

 
oltářní nápis nad milostnou sochou sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic
(před 1733, česky)

Vydal kmen Lesu českého,
obraz Vintýře svatého.
Uzřev jej pastýř, utekl,
neb se vidění ulekl.

Pro ferina in convivium

Matouš Colinnus z Chotěřiny

Si quid habes carnis, Mecoenas Iane, ferinae
             aut tibi legatas muneris instar aves
imperti illarum partem mihi Schentygaroque
             nos facias doni participesque tui.

žádost o zvěřinu k hostině
(Hodějovského sborník, 1562, latinsky)
překlad Jan Martínek

Máš-li zvěřiny kus, můj dárce, slovutný Jene,
anebo v podobě dárku pernatce poslal ti kdos,
Schentygar stejně jak já tě prosíme, abys nám kousek
poslal a na onom daru ochotně účast nám přál.

Diana minor

Quirin Mickl

Rure redux, longoque tibi stent ordine turpes
Exuviae, quas pica rapax, quas improba cornix
Accipiterque dedit monstrosaque turribus altis
Noctua funcreos meditans e culmine lessus;
Postibus haec affixa tuis monumenta perennent,
Quae posuit Scythicis Hecate silvana tropaeis.

Diana minor
(Euterpes seu Bucolicorum pars quarta, 1730, latinsky)
(překlad Jan Čermák)

Až se z lesů vrátíš, zavěsíš si potom v řadě dlouhé
Všechnu kořist škaredou: straku loupeživou i ničemnou
Vránu s jestřábem, sovu příšernou, jež houká
Z vršku věží vysokých zlověstné nářky pohřební.
Všechno to nechť u dveří ti visí v stálou připomínku,
což lesní Hekaté v skythské dala vítězoslávě.

Der Hochwald

Adalbert Stifter

Wenn alle Bä ume, dacht´ ich, sich vor dem Herrn geneigt haben, so tat es gewitz auch dieser und seine Brü der; denn alle sind seine Geschö pfe und in den Gewä chsen der Erde ist kein Trotz und Laster, wie in den Menschen, sondern sie folgen einfä ltig den Gesetzen des Herrn und gedeihen nach ihnen zu Blü te und Frucht, darum ist nicht Straß e und Lohn fü r sie, sondern sie sind von ihm alle geliebt.

Další texty tohoto autora: 1 2 3 4

Hvozd
(1841, německy)
překlad Anna Siebenscheinová

Jestliže se všechny stromy, pomyslel jsem si, sklonily před Bohem, učinil to určitě i tento strom a jeho bratři; neboť všechny stvořil Pán a v rostlinách země není vzdor a nepravost jako v člověku, nýbrž jsou prostě a přirozeně poslušny zákonů Páně a podle nich rostou do květů a plodů – proto nejsou trestány a odměňovány, nýbrž všechny Bohem milovány.

Die Mappe meines Urgroßvaters

Adalbert Stifter

... als ich viele Tage lang sachte durch das schöne Land der Böhmen gegen Mittag ging, von wo mir die Bläue des Waldes immer deutlicher und näher entgegenschimmerte – als ich endlich diesen Wald und die Gegend meiner Heimat erreicht hatte, um mich dort bleibend anzusiedeln und den Menschen Gutes zu tun: da war ich der einzige im Walde, der etwas anderes gesehen hatte, als eben den Wald – die anderen waren da aufgewachsen und sahen, was sie alle in ihrer Jugendzeit gesehen hatten.

Z kroniky našeho rodu
(1841, německy)
překlad Ladislav Heger

... když jsem několik dní kráčel volně krásnou českou zemí k jihu, odkud se mi jevila modř lesů stále blíže a zřetelněji – a když jsem konečně dosáhl tohoto lesa a kraje svého domova, abych se v něm trvale usídlil, tu jsem byl v celém polesí jediným člověkem, který v životě viděl ještě něco jiného ... než tento les.

Der Waldgänger

Adalbert Stifter

Abgeschlossene und einsame Menschen an ihren einmal angenommenen Dingen haften wie die Wurzeln ihrer groß en Tannen in dem Grunde ihrer Berge, wie die Rinnsale ihrer Wä sser, die, eingekeilt in den Tä lern, fortgehen mü ssen, wä hrend der Strom der Ebene oft sein Bette verä ndert, und wie ihre Nebel, die oft den ganzen Tag um die Bergspitzen weben und Lichterspiele und Schatten malen, wä hrend drauß en in der Ebene bloß ein einfacher, dü rrer, heiß er Tag ist.

Lesní poutník
(1847, německy)
překlad Anna Siebenscheinová

Uzavření a osamělí lidé lpějí na všem, co jednou přijali, jako kořeny velkých jedlí tkvějí v půdě jejich hor, jako koryta jejich vodních toků, zaklíněná do údolí, musí pokračovat dál a dál, kdežto řeka v rovině nejednou mění své řečiště, a jako mlhy, které často celý boží den obetkávají vrcholky hor a vrhají rozličná světla a stíny, kdežto venku v rovině je pouze obyčejný suchý, horký den.

Die Welt im Kleinen

Josef Andreas Huschak

Ist nicht der Wald die Welt im Kleinen,
Malt nicht sein Bildnis treu und wahr:
Wie sich bald trennen und vereinen
Geschöpfe, die sie und gebar?
Ist nicht der Wald das Menschenleben
Mit seinen Freuden, seinem Weh?
Wie hier die Bäume sich erheben:
So strebt der Mensch auch auf zur Höh`.¨

...

Und weil auf einem Boden eben
So jung als alt besteht im Wald:
Ergeht`s nicht so im Menschenleben?
Nichts unterscheidet, nur - Gestalt.
Es ist nach Ringen, Kämpfen, Forschen
Doch in der Welt das Eine bloß:
Zu leben, fallen und vermorschen
Des Waldes wie der Menschen Los.

Svět v malém
(60. léta 19. století, německy)
překlad Jan Mareš

Není snad les jako svět v malém,
není mu věrným obrazem?
Nerodí v ruchu neustálém
tvorstvo, jež naplňuje zem?
Není les jak sám život lidí
radost a zase chmurná tíž?
Což člověk stromům nezávidí,
když jak on míří k nebi výš?

Na jedné půdě spolu stojí
mladý a také starý les:
i lidský život v nepokoji
nezná tu také přesnou mez.
Svět jenom zápasu si cení
a jedno po něm zůstat má:
růst, potom pád a trouchnivění,
les, život, osudová tma.

V srdci šumavských hvozdů
(1896, česky)
Karel Klostermann

Jako v pralese na mrtvolách vyvrácených stromů, z rumu a prachu zetlelých pokolení nový život roste, bují, kvete i zachází, tak i lidé, jednotlivci a celé rody, celá plemena i vrstvy společenské ve víru času přecházejí a zanikají a z jejich práce a tužeb jiní těží a požívají, až závratný proud i tyto smete a odnese. ...

Hanes vypadal v obličeji jako zvětralá rula na temeni Roklanu a zamlklý byl jako ten les, v němž žil a z něhož se živil. Do řeči mu nebývalo a zásoba slov, jimiž vládl, byla snad ještě menší než počet jeho potřeb. Zato Nany byla hovorná, ale s kým rozprávět, když nebylo nikoho krom krav a telete? Kdykoli přistoupila k tomuto malému zvířátku, bělostnému jako sníh, s hnědými kvítkovanými proužky po krku a po stranách, s velkýma dobrýma očima, aby mu podala nápoj, seskočily se jí rýhy na tvářích a na skráních ve vějíře a přívětivé staré oči zářily jako dvé jasných sluníček. Tvrdé hnědé ruce hladily hlavu telátka a rty šeptaly slova plná lásky.

Abend in Buchwald

Johann Peter

Der Alltag ist verklungen,
Der Wald steht regungslos;
Rauchsäulen wehn verschlungen,
Der Mond steigt hell und groß.

Ich sinke kindfromm nieder
Vor Gottes guter Welt;
Die Sternekreisen Lieder,
Mein Tag war gut bestellt.

Večer na Bučině
(přelom 19. - 20. století, německy)
překlad Jan Mareš

Den dozněl, tiše stojí
a nepohnutě les;
jen kouř se s mlhou pojí,
měsíc se nad ně vznes.

Tu klesnu na kolenou
v díku za dobrý den,
hvězdami obkrouženou
zem, nebem zasažen.

Neopatrný
(Splav, 1922, česky)
Fráňa Šrámek

Další texty tohoto autora: 1 2

Böhmerwaldlandschaft

Hans Watzlik

Die Teufel des alten Puppenspiels vom Dr. Faust halten ihren Landtag unter einer Eiche im Böhmerwald. In dem Felsicht dieses Gebirges erbaut der Höllische seine Mauern, besitzt er Tisch und Kanzel und Alm. Die starren schwarzen Seen waren den vergangenen Geschlechtern der Aufenthalt verbannter Geister und die Tore zur Unterwelt.

Es mocht vorzeiten kein Gebirge verrufener gewesen sein als dieser breite, mit maßlosen Wäldern und tückischen Mooren bedeckte Grenzrain bayrischen un böhmischen Lands, der jahrhundertelang wild und unzugänglich düsterte mitten im besiedelten Deutschen Reich, den kein großer, tragender Strom erschloß, dessen Wildnisse nur die wenigen schmalen Steige des Salzsäumers durchquerten. Spät erst und spärlich schaffte der Roder Licht in das Dämmer dieses grenzenlosen Tannes. Und heute ist er noch eine Insel seliger, in sich verschlossener Natur und ungebrochener Einsamkeit. ... Vor der Größe der Wälder tritt das Siedlungsland bescheiden zurück.

Další texty tohoto autora: 1 2 3 4

Šumavská krajina
(1933, německy)
překlad Jan Mareš

Čerti ze staré loutkohry o doktoru Faustovi drží sněm pod jedním ze šumavských dubů. Ve skaliskách tohoto pohoří má peklo příbytek, tady má stůl, kazatelnu i salaš. Nehybná černá jezera byla pro minulá pokolení sídlem zakletých přízraků a branou podsvětí.

Nebylo hor zlověstnějších po celé věky než toto majestátní rozmezí bavorské a české země, pokryté nekonečnými lesy a zrádnými močály, po staletí nepřístupné a divě se tmící uprostřed hustě osídlené německé říše, horstvo, jímž nepronikl jediný splavný tok a jehož divočinu křižovalo sotva několik uzoučkých soumarských stezek. Teprve pozdě a spoře vnášely sekery světlo do soumraku těch nebetyčných jedlových pralesů. I dnes jsou to pouhé ostrovy v nekonečnu přírody do sebe uzavřené a ve své samotě dosud neporušené. ... Před velikostí lesa se lidské dílo jen skromně krčí.

In Gottes Hand gelegt

Hans Watzlik

Alte, fromme Tannenheimat,
Erde du mit Fels und Baum,
liegst entrückt in tiefster Ferne
wie ein längst verträumter Traum.

V Boží dlani
(po roce 1945, německy)
překlad Jan Mareš

Stará, zbožná lesní říše,
země stromů, země skal,
mizet v dáli zřím tě tiše
jak sen, co se dávno zdál.

žádný meč tě neochrání,
jenom láska odvěká -
pevně spočiň v Boží dlani,
domovino člověka!

Wälder der Heimat. An den Böhmerwald

Hilda Bergmannová

Lang bin ich euch fern. Doch brausen in meinen
eure uralten, heiligen Wipfelmelodien.
Frühling seh' ich mit hellen Blumen euch säumen,
Wege seh' ich verdämmern unter den Bäumen
und die Lichter des Tages dazwischensprühn.
Seid gegrüßt, Wälder der Heimat!

Lesy domova. Šumavě
(před 1932, německy)
překlad Jan Mareš

Jsem dlouho pryč. Přece dál cítím vás v svém snění
a z vrchů slyším znít ten svatý hymnus prastarý.
Dech jara, sílu květů, záři rozednění
i cestu do tmy i listů tiché chvění
a znovu zjitra ty jasné útvary
vás v dáli, lesů domova.

Frühlingslied

Hilda Bergmannová

Irgendwo, irgendwo im Weiten
stehn die Berge leuchtend da und groß
tausende von Blütenbäumen breiten
ihre Arme, tausend Herrlichkeiten
wachsen aus der Erde Mutterschoß.

Jarní píseň
(nedatováno, německy)
překlad Jan Mareš

Kdesi, kdesi v nedohledné dáli
stojí hory jako modrý stín,
tisíc větví bílých květů šálí
temnou vůní, divnou září pálí,
rodí krásu něžný zeměklín.

...

Zlátnoucí svou okřídlenou stopou
hromadí se oblak ze všech stran.
Každým dechem jako před potopou
cítím sladkost. Jako koně kopou
zdáli lesy, hory, oceán.

Trösterin Heimat

Rudolf Witzany

Dort, wo die alten Bäume schweigend träumen,
den Stürmen ragend trotzen, Jahr um Jahr,
Wo dunkle Wälder helle Matten säumen,
Ist noch die Heimat, wie sie früher war.

Další texty tohoto autora: 1 2

Země utěšitelka
(pravděpodobně 1938, německy)
překlad Jan Mareš

Tam, kde dál v snění mlčí staré lesy
navzdory bouřím kde sen trvá živ,
lem hvozdu luka vroubí pod nebesy,
je ještě země, jaká byla dřív.

Obrazy zajdou, barvy na nich blednou,
pod drsným dechem času pominou -
to, co mně rodné vrchy daly jednou,
jde nadál věrně se mnou cizinou.

Jsem smrkem
(Horský triptych, 1994, česky)
Roman Szpuk

Jsem smrkem v bráně průvanné,
do mne zatažen závěs ve větvích shrnut visí.
Sestupuju do svého nitra, ústí za hranicí lesa.
V semeni chrámovém s vesmírem se rozpínám.
Čtu noty z letospirál, svitků ve svém kmeni,
přidávám se ke zpěvu, strom živořící
s těmi silnými, stínícími. Nezáleží na mně,
větrem je chorál naladěn. A až padnu,
mým kmenem zhoustne mříž všech padlých:
Čím hustší bude, tím více síly získá,
tím výše se uvolní, z útisku vzroste pak Slunci
onen z nás, za nás dokonalejší.