nákres objektu 
diskuse |
|
|
|
| Otep myrry (Vyšebrodský rkp. č. 42, písař Přibík, 1410, česky) anonym: Otep myrry mněť mój milý, Mój milý mně biel, červen, krásen, Vstanúc i pójdu toho dle, Jehožť má duše miluje, Když diech právě o puolnoci, Tehdy já naň vzezřěch z nicě, Další texty tohoto autora: |
|
| Veteres ac piae cantiones Kryštof Schweher-Hecyrus Nam i cruce pro nostris peccatis, Eduxit eos ex umbra mortis, Infernum ad nihilum redegit, Resurgens per quadraginta dies
|
Jesus Christus unser Herr und Heiland (1561, německá verze) Kryštof Schweher-Hecyrus Er ist an dem Creutz
für uns gestorben Er hat auß des ewigen todtes macht Er hat auch durch sein götlich macht und
krafft Nach seiner urstend hat er viertzig tag |
| Ježíš Kristus náš Pán a Spasitel (český rukopisný kancionál z Chlumce nad Cidlinou, kolem 1580, obsahující českou verzi téhož textu) anonym Když na kříži visel pro nás
hříšné, Hledě na muky jeho bolestné Když jest na kříži dobyl vítězství, A ti, kteříž v temnostech bydleli,
|
|
Obveselí zemdlené a smutným poskytne útěchu hudba zrozená, aby velebila Boha nebeského. ... Nuže snaž se, ať jsi kdokoli, usmířit nesvorné mysli a hleď napodobit tyto harmonické zvuky.
|
|
Carmina cantabo, quibus in tua facta vacabo. Demersit gentes sua fraus
me fraude petentes O justum Numen! quod Iudicis hujus
acumen! Další texty tohoto autora: |
slaviti písní hlasně, Tvé skutky vyprávět jasně. Národy pohřížila jich vlastní
zlovolná díla, Bože můj spravedlivý! Tvůj soud jak
dalekozřivý! |
Chtíc, aby spal, tak zpívala synáčkovi: matka, jenž ponocovala, miláčkovi. Nynej rozkošné děťátko, Synu Boží, nynej, nynej, nemluvňátko, světa zboží. Svaté lásky labyrint Ach, ach, nevím kudy kam, ach, točím se sem i tam, má lásko, ó Kriste můj, má lásko, ó Kriste můj. Právě jsem v labyrintu, v zmateným labyrintu. Má lásko, ó Kriste můj, má lásko, ó Kriste můj. |
|
Na bubny, trouby, píšťaly, housličky, harfy, cimbály zahrajme vesele, varhany, loutny ať znějí, kterak mohou nejlibějí, chvalme Spasitele, světa Stvořitele. Svatý Hippolyt, červená mučedlnícká jindřichohradecká růže Jaký to kvítek červený vidím v hradeckém rolí, zajisté byl on barvený před lety v římském poli, karafilát nebo růže zdaliž jest, kdo nám poví? kdo jej rozeznati může, řci,ať se každý dívi.
|
|
Kdo by tě chváliti žádal, Maria, Matko Boží: ten by nemožného žádal, oučastný býti zboží. Puňktík tvé chvály jediný Však nelze předce mlčeti,
Andělské přátelství Den svadební Začněte, panny, zpívati, natáhněte hlásky. Sluší se teď radovati. Den jest Božské lásky, Cecilia varhanice, hrej, spoj sobě panen více. Andělé měchy zdvíhají, též k tvým varhanům zpívají.
|
|
Poslechněte divy velké Jána svatého, Svatý Jene Nepomucký,ty patrone náš
český,
|
|
když mé pění lahodí, žertovnému milčeti jen když radost vyvodí. Co mi po přísném jest sudí? Ať se vrtochami – ztrudí! Další texty tohoto autora: |
|
Nebe noční, modrojasné,
|
|
Anstatt der Krinolin, Die Männer all die Wahrheit sagn, Und wenns nimmer staubt in Wien; Wenn goar kan Storch mehr sich nießt, Kan Madl nimmer fehlt, Wenns Militär mit Knödel schießt, Dann ist das End der Welt.
|
namísto krinolíny a mužský pravdu mluvit svatosvatě, až nebude ve Vídni špíny, až čápu s hnízdem bude škoda práce, zjara až nezahřeší holka plnoletá, až knedlíkama děla budou cpát se, to bude konec světa. |
|
Wenn
unsa Herrgoud mein Vĺda war Und da Petrus mein Göd, Ĺft kam i in Himml, I wullt oda net.
|
a svatej Petr kmotrem byl by mně, chtě nechtě do nebe bych přišel, dyk by to bylo v rodině. |
1
2