Na jaře 1422 pobýval táborský Mikuláš Biskupec v Písku a Vodňanech, a protože Chelčický již tehdy platil za proslulého mudrlanta, využil příležitosti a požádal ho o schůzku. Setkali se na hrázi jednoho z vodňanských rybníků a v dlouhé - a jak se zdálo i přátelské - rozmluvě si vyjasňovali svá stanoviska k ústřednímu křesťanskému dogmatu, podstatě eucharistie. Z očí do očí se shodli, na závěr však Biskupec přislíbil poslat do Chelčic táborskou literaturu - a tím celá kauza vlastně začala. Když Chelčický táborské traktáty prostudoval, nemohl vyjít z údivu: setkání s Biskupcem skutečným a tím na papíře se lišila jako den a noc. Sepsal proto i on traktát a hbitě ho poslal na Tábor. Zastával v něm stanovisko plné duchovní přítomnosti Boží v posvěcené hostii a trval na patřičné úctě k ní. Radikální husitské hnízdo jeho slova pobouřila. A tak netrvalo dlouho a Chelčický se scházel s Biskupcem znovu, nejprve v Písku, poté v Chelčicích, a pak opět v Písku. Ono první, oboustranně vstřícné setkání na hrázi bylo zapomenuto, Mikuláš Biskupec již nemohl lavírovat mezi slovy z úst a z pera a hádka nad Božím chlebem přešla v nepokrytou zášť. Duby na hrázi ve větru zapraskaly a bludní lidé pod nimi osaměli.

Historii celé pře Chelčický vylíčil v úvodu Repliky proti Mikuláši Biskupcovi (1425). Není náhodou, že právě toto místo – jako jedno z mála v díle tajemného Chelčičana - odhaluje nitro pisatele jeho budoucím čtenářům.

„Chelčický zaujímá v křesťanském myšlení totéž postavení jako křesťanství v člověčenstvu vůbec.“

Výběrová bibliografie tvorby Petra Chelčického:
rukopisy:
dvacátá léta 15. století – O boji duchovním, O církvi svaté, O trojiem lidu řeč, O těle božím
třicátá léta 15. století – Postila, kniha výkladuov spasitedlnych
po r. 1440 – Siet viery pravej