diskusediskusní fórum
„Chaloupka“ jen pro vyvolené

Julius Zeyer, František Bílek a Otokar Březina

Chýnovský dům sochaře, grafika, symbolistního mystika a jurodivce Františka Bílka se stal na přelomu 19. a 20. století důležitým místem setkávání českých umělců (novo-)romantického tvůrčího ustrojení. Za Bílkem sem přicházela Zdenka Braunerová, Jakub Deml a především Julius Zeyer a Otokar Březina.

Julius Zeyer bývá v jihočeských souvislostech vnímán jako „ten nejlepší z Vodňanského trojlístku“. Do jisté míry právem, Zeyer si ve Vodňanech vskutku musel s Františkem Heritesem a

Otakarem Mokrým porozumět, neměl totiž z čeho vybírat. Jejich setkání se natrefilo, a tedy bylo. Naproti tomu chýnovská Bílkova vila mu umožnila setkání takové, které vskutku odpovídalo jeho básnickému a estétskému naturelu.

První Zeyerova návštěva u Bílka (zorganizovala ji jejich šarmantní ochranitelka Zdenka Braunerová) se uskutečnila 5. srpna 1896. V Praze tehdy Bílek platil jedině „za idiota a za blázna“.

 

„Těch několik hodin, co jsem prožil s Vámi, nezapomenu nikdy. Dojal jste mne hluboce, ctím a miluji Vás. ... Je mi to vzpomínka posvátná.“

(dopis Julia Zeyera Františku Bílkovi z 8.8. 1896)

„Věřte mi, je mi jako ve snu, když si na Bílka vzpomínám. Ten člověk by na mě mohl míti vliv blahodárný, dar boží by to pro mě byl. ... Na podzim ho budu k sobě prosit na delší dobu. Ve dne budem pracovat a pak v těch dlouhých večerech si vypravovat nebo spolu mlčet. A v tom ť spolu mlčení« je tak mnoho!“

(dopis Julia Zeyera Zdeňce Braunerové z 8.8. 1896)

Zeyerovo opus magnum opracovává Tři legendy o krucifixu. Bílkovým dílem vrcholným je řezba Ukřižovaného v pražské katedrále. Je to jen náhoda?

„Můj drahý, kdyby se jednalo o to zemříti, přijel bych zemříti k Vám.“

(dopis Otokara Březiny Františku Bílkovi z 2.2. 1906)

František Bílek ilustroval Březinovy sbírky. I ti dva - sochař a básník - se museli najít. Ač se vyjadřovali pomocí odlišného náčiní, byli stejnorodí. V uhrančivě přesném pojetí nadhvězden i v rozmlženosti vnímání našeho pozemského bytí. Především to druhé ovlivnilo jejich obdobně nešťastné bloudění ve věcech církevně-náboženských.

Výběrová bibliografie tvorby Julia Zeyera:
Ondřej Černyšev, 1875
Novely, 1879, 1884
Román o věrném přátelství Amise a Amila, 1880
Báje Šošany, 1880
Vyšehrad, 1880
Jan Maria Plojhar, 1888, 1891
Letopisy lásky I-IV, 1889-1892
Neklan, 1893
Dům u tonoucí hvězdy, 1894, 1897
Tři legendy o krucifixu, 1895
V soumraku bohů, 1895
Karolinská epopeja, 1896
Radúz a Mahuléna, 1896
Zahrada mariánská, 1897, 1898

Výběrová bibliografie tvorby Otokara Březiny:
Tajemné dálky, 1895
Svítání na západě, 1896
Větry od pólů, 1897
Stavitelé chrámu, 1899
Ruce, 1901
Hudba pramenů, 1903
Skryté dějiny, 1931

Diskuse přehled
1x1.gif (43 bytes)