diskuse |
|
| Na nástupišti vlevo šik
učitelských Linie Svět bývá čas od času v pohybu, dokonce i ten jihočeský, a tak není divu, že projekt budějovické avangardní skupiny Linie vznikl ve vlaku. Trasa: České Velenice -České Budějovice; čas: únor 1930. Právě ve Velenicích, československém městečku bez náměstí a kostela, či lépe řečeno: podivně utržené části vitorazského Gmü ndu, se na nádraží sešli učitelé Josef Bartuška, Karel Valter a Oldřich Nouza, sesedli se do jednoho kupé a základ jihočeské avantgardní skupiny svobodně překračující umělecké žánry (od malířských, grafických, fotografických až po literární) byl na světě. Přidali se k nim zanedlouho i jiní: Emil Pitter, Richard Lander, Josef Stejskal, Miroslav Haller, Miloš Mü hlstein, později Norbert Frýd, F.X. Peyrek, Václav Ambrož a Jaroslav Zavadil. „Chceme překonat slabost zdejšího kulturního života, chceme promítnout kulturu dneška do našeho prostředí, chceme navázat a udržet styk s kulturními středisky evropskými. Chceme informovat o aktualitách života. Náš program je život.“ úvodní prohlášení prvního čísla časopisu Linie, 1931 Vydávají časopis a útlé knížky poezie, pořádají výstavy, recitační večery a divadelní produkce. Baví se. Ve středu dění figuruje všestranná osobnost Josefa Bartušky. Byl to právě on, kdo neutuchavě inspiroval k tomu, čím Linie dodnes dokáže zaujmout: totiž k novým a novým pokusům o propojování jednotlivých uměleckých žánrů do vyššího celku. Nad pozůstatky dávné doby barokní (tu však avantgardisté ze zásady odmítali) se něčemu takovému říkává přesným německým slovem „Gesamtkunstwerk“. „Dnešní divák se chce bavit, chce myslit v barvách, ve světlech, pohybu, nečekaným nápadem a poezií scény. Josef Bartuška úzkými knížkami své poezie, svými obrazy, plakáty a poslední hrou[ Láska z výkladní skříně] , hlásí se, a to bez výminek k tomuto novému dnešku. ... Na téměř holém jevišti postaveném z několika dřívek, pláten, závěsů, megafonů, lamp a papírových hvězdic hraje i režisér, kulisáci, kapelník a časem i někdo z odvážnějších v publiku.“ Miroslav Haller, 1931 „Recept na zaručeně moderní a zaručeně levou kulturu: Aby její kurážný, kulturomilovný a mladistvou silou výbojný adept uvěřil v dostatečnost svého tvůrčího obdarování, vyhledá sobě podobné a všichni dohromady založí umělecký směr či alespoň skupinu. Takové založení se musí náležitě zvěčnit, rachejtle poletovat, čmoudit a prskat, vždyť svět se tímto aktem mění až do základů! A tak se napíše manifest a vykoumou hesla. „To jsme my!“ volá tato avantgarda do ulic na kolemjdoucí „šosáky“ a zpoza sevřeného šiku jim drze hledí až na špičku nosu. Ti, co procházejí, se občas i zastaví, čímž se z toho starého shnilého světa lehce vydělí a na svůj šos dají zapomenout. Jak jednoduché! Revolucionářovy nové šaty pak totiž obdivuje kdekdo.“ František Jenda, 1938 |
|