diskusediskusní fórum
Samokrutý samotář s píseckou věží a Montparnassem za oknem

Richard Weiner

Písecký rodák dlouhá léta žijící v Paříži, původním povoláním chemik, po předcích žid, po jazyku a smýšlení Čech, po duchovním ustrojení nezařazenec. Novinář pravidelně dopisující do Lidových novin, příležitostný překladatel francouzských próz, vynikající prozaik a především jeden z nejpodstatnějších českých básníků 20. století. Překlady si přilepšoval k živobytí a zároveň tak do Čech poukazoval na podnětné výhonky francouzského ducha. Novinařina mu sloužila jako jiným deník, jejím prostřednictvím sbíral materiál do své tvůrčí zásobnice. Próza je v jeho díle tím, čím v polyfonii basso continuo: důkladným ohlédáváním stavů, do nichž jej zavedla cesta poesie. A poesie? Ta zde zvučí zvraty, zdánlivě „usměvavým odříkáním“, chrčivým hledáním, hrůzným vytím a konečně: krásou.

V desetiletí, které vysála první světová válka, mu bylo blízké cítění expresionistické, „zle loutkářské“. Zájmy výtvarné tehdy do jeho próz vnesly tvarové analogie kubismu. Na přelomu dvacátých a třicátých let se krátce sblížil s francouzskou simplistickou skupinou Le Grand Jeu. Skrze jakýkoliv -ismus však jeho tvorbu vysvětlit nelze. Postavíme-li je do konfrontace např. s Weinerovou přímou, jeho bytostné základy otřásající zkušeností ze setkání s dvojníkem, všechny jsou krátké, úzké, mělké a v důsledku nicotné.

Jeho ruka byla hebká jako prachové křídlo anděla, snad proto se znovu a znovu trýznivě vysmékala jak z těch nejobyčejnějších lidských vztahů, tak z literárně-vědných interpretací. „Plachý a sametový tvor“ (tím jej nazval František Halas), „Ahasver Montparnassu“ (dle slov Gustava Wintra), „Richard záhadný, Richard lví srdce“ (ta vyřkl nad jeho hrobem Otokar Fischer). Všechny tyto přívlastky byly blízko k méně zkreslujícímu nasvícení podstaty „balvanu jménem Weiner“. Ale nedosáhly jej.

Za jedné pozdní hodiny v listopadu 1928 se v přiopilé společnosti proslulé pařížské kavárny U Dvou Magotů odehrály „scénky“ plné facek, slz, polibků a důvěrných dotyků - a právě za této kulisy věštila alkoholem znavená Marija Vasiljeva, ruská loutkářka a okultistka, z Weinerovy ruky. Prvá slova zněla takto: „Vous etes en éternelle lutte avec vous-meme.“ Samokrutý svárlivec až na věčnost. To bylo přesné.

Výběrová bibliografie tvorby Richarda Weinera:
Pták, 1913
Usměvavé odříkání, 1914
Lítice, 1916 (1928)
Netečný divák a jiné prózy, 1917
Rozcestí, 1918
Škleb, 1919
Třásničky dějinných dnů, 1919
Mnoho nocí, 1928
Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami, 1929
Lazebník, 1929

Mezopotámie, 1930
Hra doopravdy, 1933

Diskuse přehled
1x1.gif (43 bytes)