Johann Peter

Syn rychtáře té nejvýš položené šumavské vsi, Bučiny, v sobě vždy nesl vědomí příslušnosti ke zdejším „svobodným sedlákům“. V kašperskohorské škole potkal literaturu, a to jak na papíře, tak v reálu: jeho učitelem byl autor šumavské poesie Heinrich Leo Weber. Též na učitelském ústavu v Českých Budějovicích měl štěstí na setkání s poety, především s Franzem Heroldem. V Budějovicích si prohloubil i své muzikální schopnosti. Úzký vztah ke hře na několik hudebních nástrojů jeho poesii dodal melodiku a tím i tvar.

Rodný lesní kraj se vkořenil do celé Peterovy tvůrčí osobnosti již v mládí. Ať již učil na Prachaticku, Českolipsku či ve Štýrském Hradci, zaměstnával jej stále znovu. Prolistujeme-li sbírky básní, národopisných povídek a črt (Frühling, Wald und Liebe /1881/, Charakter- und Sittenbilder aus dem Böhmerwalde /1886/, Buchengrün /1887/, Der sprossende Wald /1929/) i dodnes čtenářsky nejživější součást Peterovy tvorby, totiž memoáry (Der Richterbub /1914/, Der Richterstudent a Der Richterlehrer /1918/), budeme nalézat toto téma stále znovu. Psal i o Prachaticích a hořických pašijových hrách. V letech 1899-1907 redigoval literární časopis Der Böhmerwald.

Ve Štýrském Hradci spolupracoval s časopisem Heimgarten, v jehož redakci se spřátelil s proslulým samoukem a hledačem síly v rodné hroudě, Peterem Roseggerem. Přátelství dvou básníků poté zůstalo pevné a trvalé.
Na sklonku života žil Peter ve Vimperku, kde pro něho nechal tiskař a nakladatel Steinbrener postavit vilu nazvanou příznačně: Abendfrieden.