diskusediskusní fórum
Bohatýr (a) jihočeský sedlák

Josef Holeček

Všednodenní selství, které Holeček jako neduživý synek stožického sedláka tak důvěrně poznal ve svém dětství, se mu v srdci proměnilo v esenci archetypálního, původního, „ještě nezkaženého“ vztahu ke světu. Do města zbloudilá a z neduživosti dávno vyrostlá postava novináře - bohatýra je v sobě nosila po celý život. Obavy z rozkladu venkovského ducha, jež byly filosoficky ukotveny myšlenkami ruského slavjanofilství (balkánské i ruské Slovany několikrát navštívil), se staly úhelným kamenem všeho jeho myšlení.

Holečkovo detailní sledování vesnického života, jak jej představil v rozložitém cyklu próz Naši, přináší mnohem víc než zachycení folklórního svérázu či realistický opis. Podobně jako staré slovanské a severské eposy (ne nadarmo právě on přeložil obrovitý karelo-finský epos Kalevala) sestupuje až tam, kde se člověk vyjevuje ve své prapůvodní bytostnosti. To podstatné nalézá ve vesmírných souřadnicích obdělaného pole, stromořadí sadu, včelího úlu a Slova. Katolická tradice je v tomto obdivuhodném konceptu sice všudypřítomna, však programově, chtěně a leckdy i neurvale upozaďována. Jakoby najednou nestačila.

Výběrová bibliografie tvorby Josefa Holečka:
Junácké písně národa bulharského, 1874
Černá Hora, 1876
Černohorské povídky I-II, 1880,1892
Ruskočeské kapitoly, 1891
Kalevala, 1894-95
Zájezd na Rus, 1896-1903
Kanteletar. Národní finská lyrika, 1903-04
Národní epika srbská I-II, 1909, 1913
Naši I – X, 1898 - 1929

Diskuse přehled
1x1.gif (43 bytes)