diskuse |
|
| Badavě bzdivá
záplétání s českým a francouzským jazykem Jihočeská Theléma Nikdo se nedostane blíže k podstatě jazyka než dobrý překladatel, setká-li se jich nad jedinou rozsáhlou prací více a shodnou-li se v rytmu svých dechů, mohou být odkryty netušené jazykové hlubiny. A tak se i stalo. Původně studentské překladatelské sdružení, cvičící si své dovednosti na olbřímím Rabelaisově díle Gargantua a Pantagruel, se postupem času přetavilo v pracovní a tvůrčí blíženectví, které v české kultuře nemá obdoby. Vše začalo v roce 1908. Hlavním inspirátorem mnohaletého snažení byl přední soudobý romanista Prokop Miroslav Haškovec, profesor budějovického gymnázia a posléze pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Již v Českých Budějovicích k sobě přitáhl studenty Karla Šafáře, Františka Kamarýta a Václava Pártla, v Praze Josefa Rejlka, Jana Čárta a Stanislava Malce. Překlad, zdolávající „sršivé a sršaté petardy“ Rabelaisových slovních hříček, vznikal jak v přítmí badatelny, tak při pracovních večerech v soukromém bytě prof. Haškovce či na společných procházkách po okolí pražském, berounském a budějovickém. Mezi-verze překladu první knihy vyšla tiskem v roce 1912. Ve dvacátých letech se překladu věnovala především dvojice Šafář - Rejlek. První definitivní verze textu, využívajícího neobyčejně rozsáhlé slovní zásoby v celém spektru jazykových vrstev, byla vydána v nakladatelství Družstevní práce roku 1931.Karel Šafář, nejnadanější a také nejplatnější člen Jihočeské Thelémy, je autorem trvalejších čtyřiadvaceti překladů z francouzštiny, italštiny a arabštiny. Výběrová bibliografie překladů Karla Šafáře: |
|